DIY špionážní satelit

V posledních týdnech sleduju válku na Ukrajině víc než bych měl. 'Speciální vojenská operace', která měla trvat tři dny, se táhne déle než první světová, vyžádala si přes půl milionu mrtvých a konec je stále v nedohlednu.

Ukrajina je překvapivě efektivní ve výrobě dronů (10 milionů ročně, příští rok 2× tolik, 1000 dronů s dlouhým doletem každý den), ale nemá skoro žádné Patrioty nebo Astery schopné sestřelit balistické střely. To je v současnosti největší slabina, která nechává celou Ukrajinu bezbrannou proti barážím raket doplněných o hejna Shahedů s proudovými motory. Navíc odpalovače Iskanderů, ruských balistických střel, téměř není možné odhalit a zničit dřív, než vystřelí svou nálož.

Když jsem četl poslední odkazovaný článek, začala mi v hlavě vrtat další neodbytná myšlenka: Dal by se na koleně postavit špionážní satelit, který by z oběžné dráhy mohl zahlédnout odpalovače Iskanderů?

Sony a7R VI stojí 4500 dolarů a Canon RF 1200mm, nejdelší řadově vyráběný tele-objektiv, 22700 dolarů.

Čas na trochu matematiky.

Stabilní nízká oběžná dráha začíná někde kolem výšky 400 km. Foťák a7R VI má horizontální rozlišení 10000 pixelů. Když tyhle dvě čísla proženu trochou trigonometrie a přidám vztah mezi ohniskovou délkou a zorným úhlem, vyjde mi, že jeden snímek zachytí 12 km povrchu a jeden pixel je 1.2 metru. To není vůbec špatné.

Musím ještě vzít v potaz difrakci. Když světlo prochází kolem překážky, začne se ohýbat, vlnit a kdesi cosi, což limituje, jak malé detaily dokážeme zachytit. Čím menší dírou se musí fotony procpat, tím horší obraz. Sám tomuhle moc nerozumím, jenom jsem na wikipedii našel vzorec a dosadil do něj pár čísel. (Tady se hodí vědět, že clonové číslo objektivu je poměr mezi ohniskovou vzdáleností a velikostí vstupní čočky.) Vychází, že s naším objektivem na orbitě nejsme schopni rozlišit detaily menší než 1.79 metru.

MZKT-7930, vozidlo používané pro odpalování Iskanderů, má 3 metry na šířku a 12.7 metrů na délku. Náš DIY špionážní satelit by ho viděl jako 2.5 x 10.5 lehce rozmazaných pixelů. Není to moc, ale za 565 tisíc korun dobré.

Pak stačí jen přidat solární panely jako zdroj energie, dostat snímky z foťáku ven a odeslat je směr Terra, vyřešit pár detailů s provozem konzumní elektroniky ve vesmíru, kde je bombardována kosmickým zářením a extrémních teplotách a pak možná otestovat jestli přežije vibrace v raketě při cestě vzhůru a tak podobně. Ale to jsou už jen maličkosti.